"Moje žena a já předstíráme, že nejsme doma: jsme unavení z toho, že k nám děti a vnoučata přicházejí, kdykoli chtějí"

Navíc jsme připraveni za ně dát svůj život, protože vnoučata jsou tou největší a nejcennější věcí v našem životě. Moje žena má stejný názor.

Bylo nám 45, když nejstarší narodila dítě.

Zdálo se, že manželka vzpomněla jaké to je - být matkou. A stalo se to tak, že téměř všechny víkendy a svátky byla vnučka s námi.

Její druhá dcera byla také u nás.

Jsem plný energie, pokračoval jsem v práci. 

Nakonec jsem se vzdal práce, když moje dcera otěhotněla třetím.

Manželka pokračovala v práci, i když byla jednoduchá.

Moje dcera měla dvojčata, chlapci. 

Nejstarší vnučka už nás nenavštěvovala, byla ve škole. A mladší byli pořád s námi.

Abych byl upřímný, jsme unavení.

Dcera již dospěla, má svůj vlastní život a děti už mohou být samostatní. Považovala nás za nepřetržitě fungující mateřskou školu.

A najednou jsme si uvědomili: nemohl jsem si domluvit schůzku s lékařem nebo o víkendech jít do muzea, několik let jsem ani nepřemýšlel o rybaření.

Nemohli jsme ani navštívit svého souseda, nemohli jsme někomu zavolat. A moje nervy to nevydržely. Dcera k nám znovu přivedla děti. Ona sama s námi nebude určitě sedět, ale odejde, aby zlepšila svůj osobní život. 

Podívali jsme se na sebe - a zamkli jsme dveře, rozhodli jsme se: neotevřeme je. Nejsme doma.

A rychle vypnuli zvuk mobilních telefonů.

Klepali dlouho, ale vydrželi jsme. Pak volali, ale neotevřeli jsme.

Pak zavolali zpět a řekli: no, ty, dcero, nevarovala jsi nás...

Doufáme, že se poučí.

Zdroj: optim1stka.ru

Dříve jsme psali: „JE ZŘEJMÉ, ŽE V PSYCHIATRICKÝCH LÉČEBNÁCH NEMŮŽEME ROZLIŠIT MEZI ZDRAVÝMI A NEZDRAVÝMI“: EXPERIMENT, KTERÝ ODHALIL SVĚT PSYCHIATRIE

Připomínáme: "MISE SPLNITELNÁ": MAJITEL VYMYSLEL ORIGINÁLNÍ ZPŮSOB, JAK UDRŽET SVÉHO PSA BĚHEM MANIKÚRY